Mám ráda, když se informace propojují a hledají se souvislosti. Je to strašně složité a komplexní a zároveň tak jednoduché… Tak vznikl tento článek, jako takové malé naťuknutí tématu.
Skrze dotek a manuální terapii dokážeme ovlivňovat a ošetřovat – svaly, kosti, fascie… , to známe, víme. Existuje spousta metod a technik a každý je dle svých preferencí využívá/nevyužívá. Už se ale tolik nemluví o tom, že skrze dotek lze také regulovat nervovou soustavu. To je podle mě téma, které má obrovský přesah a dopad na různé oblasti života, toho našeho i psího (všechno je propojené). Může nám to pomoci „vylepšit“ konkrétní terapii či ošetření, a zároveň to můžeme přenést i do domácího prostředí a běžného života.
Za každým chováním a akcí je nervový systém, který může, podle tzv. polyvagální teorie, fungovat v určitých stavech (režimech). Není tolik podstatné zatěžovat se pojmy, jde spíš o to pochopit princip, naučit se „vidět a číst“ a reagovat. Velmi zjednodušeně řečeno bych mezi první označila stav klidu a uvolnění, kdy je pes připravený učit se, hrát si, komunikovat… Mezi další lze zařadit stav sympatické aktivace, kdy se tělo dostává do napětí a kontroly okolí, připravuje se na ohrožení. A jako poslední bych označila stav tzv. „vypnutí“, kdy se pes stáhne, ustrne a přitom je ve stresu, šetří energii, celé pod maskou zdánlivého klidu.
Pokud dochází k opakovaným a dlouhodobým stresovým situacím, bez možnosti bezpečného zpracování a zotavení, snižuje se odolnost a zvyšuje se reaktivita psa. Může docházet ke zvyšování hladiny kortizolu (stresový hormon), ovlivňování trávení a dechového vzorce, zpomalování procesů hojení, narušení vzájemné důvěry a další.
Stresové signály mohou vypadat jako nenápadné olíznutí, zívnutí, zakoulení očima, sklopení uší, náhlé ustrnutí… a pak samozřejmě ty výrazné – štěkání, výpady a další.
Naopak klid se projevuje například uvolněností, protažením, povzdechem, mrknutím, nákloností… V klidu může probíhat hojení, snižuje se kortizol, stabilizuje se srdeční rytmus, navrací se rovnováha, zvyšuje se oxytocin (hormon lásky a důvěry) a prohlubuje se propojení. Skrze klid se také buduje vyšší odolnost a rychlejší zotavení ze stresových situací.
Pozor nezaměňovat klidový stav s tím, že se pes nehýbe – takový pes může být klidně „vypnutý“ a ve velkém stresu.
A tady přichází ta krása, důvod, proč to sem celé píši – nervové systémy se mohou vzájemně ovlivňovat. Synchronizovat se a pomáhat si v regulaci, ať už je to skrze náš postoj a pole, nebo právě skrze dotek. Dotek, který vůbec nemusí představovat nějaký speciální hmat či techniku, ale takový, který je náš. Skrze dotek naše nervové systémy komunikují, synchronizuje se náš srdeční rytmus, hladiny kortizolu a oxytocinu. Můžeme tak svému parťákovi říci, jsi v bezpečí a pomoci ke zklidnění, ale můžeme způsobit i pravý opak a napětí zvýšit.
Jelikož se naše nervové systémy vzájemně ovlivňují, je důležité si uvědomit a zreflektovat, v jakém stavu se nyní nacházím já – jak dýchám, je mé tělo v napětí, jsem přítomný…? Někdy stačí se na pár vteřin jen zastavit, nadechnout a procítit. Dotek pak není o tlaku, ale o klidu, jemnosti, vzájemné komunikaci. Obecné doporučení je jemný a pomalý dotek, může to být hlazení podél uší, jemné táhlé tahy podél zad, krouživý pohyb na hrudníku, jemná masáž čelisti. Hmatů, které můžete zvolit je spousta, ale důležitý je váš přístup, respekt k tomu druhému a bezpečí.
Základem každého vztahu je důvěra, a tu někdy budujeme opravdu po malých krůčcích, například tím, že umíme dobře číst vlastního psa a respektujeme jeho potřeby – souhlas s naší interakcí, ale i jeho NE nebo už stačí. Každé takové naše společné sezení může být jiné a jinak dlouhé (od pár vteřin po dlouhé minuty). Každý nervový systém se může měnit a budovat odolnost. Stres jako takový nepředstavuje problém. Problémem je, pokud se z něj nedokážeme zotavit a zůstáváme v něm.
Jak jsem již psala v jednom příspěvku na sociálních sítích. Síla jemného doteku je neuvěřitelně mocná a někdy prosté – vidím tě, cítím tě, respektuji tě. Jsi v pořádku tak, jak jsi. – dokáže zázraky.
Jsem milovnice zvířat, přírody a zdraví. Jsem veterinářka specializující se na rehabilitaci a péči o psy. Pomáhám svým čtyřnohým přátelům žít aktivní a spokojený život po boku páníčků, které učím, jak na to.