Na toto téma jsem před lety napsala e-book (Jak hodnotit kondici svého psa, aneb 5 kroků pro domácí diagnostiku) , ale protože e-mail marketing není úplně moje parketa a byl mi zrušen účet, rozhodla jsem se z něj udělat článek. Ten vám bude dostupný ve zkrácené verzi kdykoli tady na webu. Zájemci o plnou verzi ve formě e-booku mi mohou napsat na e-mail (m.konakova@seznam.cz) a já vám ji ráda zašlu ;).
Upozornění: Tento článek slouží jako informační materiál pro majitele psů. Popsané kroky jsou dobře funkční, ovšem nedokáži zaručit správnou interpretaci majiteli. Nejsou náhradou kvalitního vyšetření veterinárním lékařem.
Proč by mě měla zajímat kondice mého psa?
Každý z nás toho svého psího mazlíka určitě bezmezně miluje. Jakmile se něco děje, většinou spěcháme k veterináři či hledáme pomoc. Problémům lze ale i předcházet, a to jak těm akutním, tak i těm chronickým. Toto určitě nelze brát dogmaticky, nicméně co se pohybu týče, určitě se toho můžeme chytnout.
Pokud je náš čtyřnohý parťák v dobré kondici, je dobře nasvalený, umí používat svoje nožky (opravdu všechny 4), pak se snáze vyrovnává s nepřízní terénu, náhlou zátěží, neočekávaným nárazem či s jinou neobvyklou situací. To mu pomůže předcházet akutním problémům a vlastně i těm chronickým.
Chronické potíže mohou být zpočátku nenápadní záškodníci, a tak je na rozdíl od akutního úrazu nemusíme odhalit hned na první pohled. Pokud však budete svého psa pravidelně kontrolovat, snadno a brzo poznáte, že není něco v pořádku.
Krok č. 1: Focení
Jednou z nejjednodušších věcí, které vám pomohou je – fotit svého psa. Naučte se svého psa fotit pravidelně v postoji (např. 4x ročně). Pokud se vám podaří vybrat si i jedno konkrétní místo (rovný terén), bude to značka ideál. Budete mít stále stejné pozadí a nic vás tím pádem nebude rušit a budete se moci v klidu věnovat pouze kondici svého psa.
Jak by měl vypadat postoj? Zkoušejte svého psa navést, aby si stoupl plus mínus rovně, všechny 4 nožky pod sebe, hlavu mírně zdviženou s pohledem vpřed – to je „ideální situace“. Můžete klidně využít kamaráda, či rodinného příslušníka, aby vám pomohl a naveďte svého chlupáče třeba za pomoci pamlsku. Nechte ho stát přirozeně, pomůže vám to v odhalování stavu vašeho psa.
Srovnání nafocených fotek nám může být velmi nápomocné. Dobře si prohlížejte své fotky a všímejte si rozdílů. Je možné, že se zrovna vašemu parťákovi jen nechtělo spolupracovat nebo opravdu v poslední době stojí jinak? Všímejte si postavení končetin, nesení hlavy a ocasu, přenosu váhy a dalších „drobností“.
Příklad: Tyto 2 fotky dělí 4 roky.
Krok č. 2: Hlazení
Naučte se svého psa pravidelně kontrolovat ve stoji pohmatem. Opět využijeme postoje/ stoje na rovném nekluzkém povrchu. Zkuste si svého psa celého pohladit. Jednu ruku si na něj jemně položte a tou druhou rukou si jednotlivé časti psa pohlaďte jemnými táhlými tahy. Začněte od hlavy, podél krku, celou přední nožku, hrudník, bříško, záď a celou zadní nožku. Poté můžete ruce vyměnit a udělat to samé na druhé straně.
Všímejte si např. teploty a citlivosti tkání či jiných změn. Tato kontrola bývá většinou pro psa příjemná a hezky se vám uvolní.
Krok č. 3: Poměřování svalů
Nyní je čas na zhodnocení velkých svalových skupin. Použijte obě ruce jemně si osahejte svaly hrudních končetin, zad a pánevních končetin. Vnímejte rozdíly pravá/levá strana, množství svalové hmoty a další.
Krok č. 4: Přenášení váhy
Dalším krokem je zjistit jakou váhu dává váš pes do jednotlivých končetin. Zkuste pomalu po jednom zvednout každou nožku vašeho parťáka. Můžete začít s předními nožkami. Ty je vhodné uchopit v oblasti loketního kloubu a lehce přizvednout. Zadní nožky uchopte za kotníky (v oblasti hlezenního kloubu). Když zvedáte jednotlivé nožky není třeba je zvedat nijak vysoko, ani nožky někam tahat apod. Jen zlehka nadzvedněte nožku, tak jak je. Pozorujte, jak se váš pes vyrovnává se změnou.
! Končetiny nejsou vytáčeny do strany, ani nijak jinak krouceny !
Krok č. 5: Tuková vrstvička
A teď trochu citlivé téma pro některé páníčky. Jak je na tom
Váš pes s váhou a tukovou vrstvou? Pro někoho opravdu citlivé téma, ale co se týče pohybu a kondice je to velmi podstatné. Nemusíte vašeho psa vážit každý den, držet ho přesně v tabulkovém rozmezí pro dané plemeno apod. Nicméně byste měli mít představu, kolik je přibližně standardní váha, a jak na tom váš parťák je. Samozřejmě je třeba brát ohled na velikost vašeho psa v poměru k standartu plemene. Mě osobně zajímá váha opravdu jen orientačně. Co totiž nelze žádným způsobem „okecat“ je tloušťka kožní řasy
s tukovou vrstvou. Nejlépe se hodnotí po stranách hrudníku v oblasti posledních 4 žeber. Mezi prsty (palec a ukazováček) naberte kůži a všechny tkáně. Nechte si proklouznout tkáně mezi prsty. První vrstva je vrstva podkožního tuku. Snadno tak můžete posoudit, jaké „zásoby“ ten váš parťák má a rozhodně by to neměla být žádná silná vrstva.
Pro zajímavost – udává se, že u sportovního psa by měla být tenká jako hedvábný papír.
Pár tipů na závěr...
Zamyslete se nad zvyky svého psa. Jak si lehá/vstává, protahuje se sám, má nějaké preference? Změnilo se to v poslední době?
Pokud chcete své hodnocení dotáhnout k dokonalosti, přidejte ještě natáčení videa. Natočte si, jak váš pes jde, kluše, pokud máte psího sportovce – natočte si jeho trénink či závod. Video si pak můžete přehrát v klidu doma, pokud zvládnete ve zpomaleném záběru, bude to úplně
skvělý. Prohlížení videa, vám pomůže odhalit, zda jde váš pes čistě a jakým způsobem nožky pracují.
Všímejte si svého psa, znáte ho nejlíp. Víte, jak vypadá, když má radost nebo naopak má nějaký problém. Všechno jsou to cenné informace a v případě změny, na to můžete reagovat – ať už sami (je-li to ve vašich možnostech) nebo s pomocí terapeuta či veterinárního lékaře – ortopeda. Nepodceňujte se, i pozorný majitel může být pro diagnostiku obrovským přínosem!
Jsem milovnice zvířat, přírody a zdraví. Jsem veterinářka specializující se na rehabilitaci a péči o psy. Pomáhám svým čtyřnohým přátelům žít aktivní a spokojený život po boku páníčků, které učím, jak na to.